Únor 2013

má "lehce" chaotická zpráva

22. února 2013 v 17:16 | m-ruselova |  Diary

Ahoj..

Nevím čím to je, ale včera se mi otevřely oči, dlouho jsem žila v iluzi, něco jsem si nalhávala.. ale už znám realitu, ať je krutá sebe víc, jsem za ni ráda ;) je lepší vědět, na čem jste ne? :D
Přišla jsem taky na jednu věc:

člověk musí žít pro přítomnost a neohlížet se na minulost, jen pak bude mít život cenu..

A jak se daří vám?
Hm.. ale dost mých nesmyslných řečí :D, dám sem teď něco, co mě za poslední dny pobavilo :)


Takže, tyhle obrázky mě v poslední (nelehké) době rozesmály..


Ten výraz :D

Svatá pravda... :D


Taky jsem přišla na to, že žít v iluzi je to nejhorší co může být, nikdy už si nechci nic nalhávat, protože to pak bolí jen mě.

Jinak, další kapitola ke Kruhu je už na cestě, pokusím se ji přidat co nejdřív, nemám nic moc předepsané, takže tak trochu "vařím z vody" :D Pošpiněnou věrnost se taky pokusím přidat co nejdřív, ale vážně- nic neslibuju! :)

A nakonec tohoto mého chaotického psaní mám pro vás jednu šílenou báseň od K., která vás moc pozdravuje :)
Myslím, že docela vysthuje tenhle chaos , který zde právě panuje :D


FANTAZIE

Pepíček někde na severu,
ztratil důvěru k teploměru.
Jako sněhulák vypadal,
a slzy do ruky popadal.

Iglů si z ledu vytesal,
tučňáky přitom učesal.
Medvědy pozval k obědu,
pak pochutnali si všichni na medu...


Tak to je vše, doufám, že jste se v tomhle mém povídání moc neztratili :'D Přeju krásný zbytek dne.

vaše m-ruselova

Rock

17. února 2013 v 15:45 | m-ruselova |  Moje úvahy a myšlenky

ROCK


To slovo samo o sobě je úžasný. Rock je žasný. Tento hudební žánr mi aspoň něco říká..
Nevím proč, mám pocit, že do té doby, než jsem začala poslouchat Linkin Park (tudíž takovou trochu tvrdší hudbu), nežila jsem. Předtím se mi líbily písničky co byly zrovna "v oběhu" jako většině lidem a to byl můj problém.

Moje nejoblíbenější kapela je Linkin Park, navždy bude, už je to má... součást :)
Když jsem poprvé uslyšela jejich písničku na Óčku, bylo to jako narození. Ta písnička byla Burn It Down z jejich nejnovějšího alba Living Thigs. Okamžitě mě to chytlo, musela jsem si ji pouštět stále dokola... hned jsem si tu úžasnou písničku stáhla do mobilu, na internetu jsem si vyhledala překlad... klasický případ toho, když vás písnička chytne, ale teď to bylo jiné, ta píseň mě neomrzela, stále ji den co den poslouchám a líbí se mi. Už dávno není "v oběhu" ale já ji stále dokážu ocenit- a v tom je ten rozdíl.

Rock je něco úplně jiného, než co jsem předtím znala. Jsou v tom emoce a city. Je v tom něco, co vás chytne za srdce a vy tou písní dokážete žít a dýchat, dokážete jí porozumět. Zamilovat se do ní.

Od Linkin Park se mi líbí všechny písničky, v každé něco je, v každé najdu ty emoce.. ale Burn It Down je něco jako můj rituál, nikdy už na ni nezapomenu a vždy když je mi smutno, chce se mi řvát.. pustím si ji a to mi pomůže ten vztek zvládnou líp :)

Liknkin Park jsou něco jako moje srdcová záležitost. LP maniaci jako já, určitě chápou.. :D


Oni jsou důvod, proč mě život zatím baví :') a můžu vám říct, že občas mám tu melancholickou náladu, tak na skákání z okna ;) ale pustím si něco od nich a ona ta bolest časem zmizí, díky nim je život lepší :)

Myslím, že když někdo miluje rock, musí znát tu sílu, která je v tomto hudebním žánru a emoce, které k tomu prostě neodmyslitelně patří. To na tom osobně já nejvíc miluju, že máte ten pocit, jako by to vycházelo z vás, jako byste vy napsali tahle slova a ten příběh v nich byl váš. Umožní vám to prožít si úžasnou chvíli porozumění a já osobně bych se toho nikdy, za žádnou cenu nevzdala.

Trochu jsem to rozvinula, nevím, jestli vás to bavilo a nebo jestli jste to dočetli až sem, ale holt, řekla jsem si, že psát o tomhle mě bude bavit a bavilo, protože:


Hudba je život, život je hudba…




Tak, to už je asi všechno, doufám, že jste si užili prázdniny, já se teda vůbec netěším do školy, ale to asi nikdo ;) tak pá pá
vaše m-ruselova

Ty

8. února 2013 v 15:45 | K. |  Básně

TY

Jen o tobě měsíc slýchá
a ty prosím respektuj
že jsme dvě čísla lichá
prosím nech už život můj.

Možná jsi mi chtěl srdce darovat
ale já ho odmítla
možná jsi mě měl předem varovat
ale já to teď zamítla.

Možná naděje jsem do tebe vložila až moc
míň jsem ti jí asi měla dát
protože v tu osudovou noc
bodl jsi mi kudlu do zad.

KONEC



Milý přátelé,

já bych vám chtěla prostřednictvím tohoto článku ještě něco sdělit, od neděle tu bohužel s K. nebudeme, takže nebudu komentovat a číst vaše články, jedeme pryč asi na týden, takže mě prosím vynechejte z kontrol affs apod.! Moc děkuju a všem vám přeju krásně prožité prázdniny!
A taky jsem vám chtěla poděkovat za vaše krásné komentáře, to díky vám mám vždy hezčí den :))

vaše m-ruselova

Mike going crazy

5. února 2013 v 17:26 | m-ruselova |  LINKIN PARK

Mike going crazy


Na internetu jsem našla jedno video a prostě ho sem musím dát :D!


(Jestli vám to nejede, přímý odkaz je -TADY- )

Nevím jak vy, ale já z toho prostě nemůžu :D
Jestli neznáte LP, tak pochopím, že vám to nic neřekne, ale pro vás, co znáte, to má určitě hodnotu jako pro mě :)). Mike tam zjevně zpívá kousek z písničky Iridescent, jestli jste to nepoznali. Mě to totiž trvalo docela dlouho než jsem na to přišla :D
No, můž říct jen : haha, fakt se mu to povedlo :D!

To je asi vše, vaše m-ruselova

Iluze nebo realita?

4. února 2013 v 15:12 | m-ruselova |  Povídky a zamyšlení na různá témata

ILUZE nebo REALITA?

Po dlouhé době jsem se opět rozhodla napsat něco k téma týdne, hm.. tak uvidím, jak to dopadne :D
Doufám, že se vám to bude aspoň trošičku líbit, vaše m-ruselova
Slunce, jeho zářivé paprsky mě hladí po tváři a oslepují mě. Vidím tu krásu, miluji ten pocit, když se na ni dívám a on je vedle mě. Sedíme spolu na trávě, on se směje, říká mi vše, co jsem si kdy přála slyšet, ta krásná slova..
Je tato láska opravdvá? V této chvíli doufám, že ano, protože ho nikdy nechci ztratit.

Andy se zahleděla do dáli a Mitch si ji zvědavě prohlížel.
"Děje se něco?" zeptal se tiše, nechtěl narušovat ten klid a ticho v přírodě.
"Nic," odpověděla mu a usmála se. Ty podivné myšlenky rychle zapudila, co ji to jen popadlo? To ten včerejší rozhovor s Mellindou, napadlo ji. Zrovna se rozešla se svým klukem a byla zoufalá a to, co mi říkala..
"An?" Mitch jí poklepal na rameno a ona se znovu vytrhla z myšlenek.
"Co?" zeptala se.
"Děje se něco? Něco tě trápí?"
"Ne zlato," odpověděla ona a otvrátila tvář. Sama už nevěděla, co její chování znamená. "Jsem v pohodě."
"Nevypadáš tak," oponoval starostlivě Mitch. "vážně je vše v pořádku?" naléhal.
"Ano, je."
"Tak dobrá," vzdal to a lehl si do trávy. Nechtěl se s ní hádat, měl ji rád. A nebo to byla jen přetvářka?
Andy vztáhla ruce k nebi a usmívala se. Pak mu spadla do náručí a oba jen leželi v trávě a byli šťastní, aspoň pro tentokrát.


* * *

Andy seděla a brečela, tušila to, věděla to!
"Jak jsem mohla být tak hloupá?" nadávala si. Snažila se to zapudit, ale stejně se jí vybavili vzpomínky z předešlého dne.

Mitch se směje a Amanda taky.
"Tak co podnikneme?" zeptá se ho.
"Hm.. napadá tě něco?" jeho hlas zní tak líbezně a ona se musí znovu rozesmát.
"Ne," odpoví.
"Včera si se chovala divně.." zaútočí náhle Mitch a dívá se jí hluboko do očí.
"Já vím, to kvůli Melindě, ona je na tom špatně," snaží se z toho vykroutit, nechce mu přiznat, že se bála o jednu jedinou věc, jestli jejich vztah není jen iluze a on ji nepodvádí.. to kvůli Melindě, která jí řekla, že skoro vždy to skončí tak, že kluk dívku podvede, protože se to stalo i jí a Andina nejlepší kamarádka byla zrovna ve velmi skličující situaci...
"Dobrá." přikývne Mitch, vypadá to, že jí věří. Andy si oddechne a usměje se na něj.
Celý den je krásný, užívají si ho, jak jen to jde. Večer doprovodí Mitch Andy domů a na rozloučenou ji políbí.
"Miluji tě," řekne a zmizí na druhé straně ulice.
Andy ale stále nemůže usnout, pořád o něčem přemýšlí a taky má hlavu plnou Mitche.
Asi ve 23:06 ji z lehkého spánku probudí zaklepání na dveře a šustění papíru jak něco dopadne schránkou na zem.
Andy pro to jde, je to dopis, od Melindy.

Milá An,
až si tohle přečteš už asi nebudeme kamrádky, ale věř, že jsem nechtěla... obrázky co jsou přiložené u tohoto dopisu ti již vše objasní. Jen ti chci říct, že jsem vážně nechtěla... ale stalo se a nemohu ti to tajit, mám tě stejně pořád moc ráda,
Melinda
Andy zvedne fotky a zalapá po dechu. Je na nich Melinda. Melinda a Mitch.. spolu...

Andy zavrtí hlavou, ví, že to byl osud, že to vše, ta "láska" byla jen iluze a konečně na ni dolehla krutá, však milosrdná realita.


KONEC

pošpiněná věrnost- kapitola šestá

3. února 2013 v 11:46 | m-ruselova |  Pošpiněná věrnost

POŠPINĚNÁ VĚRNOST
kapitola šestá- rozpolcená

Tak, a mám tu další kapitolu k Pošpiněné věrnosti, doufám, že se vám bude líbit. Není moc dlouhá, ale aspoň vás neunudím ;)!
Jinak, dočetla jsem další díl Deliria- Pandemonium a myslím, že to ještě bude drsné. Tento styl knih se mi moc nelíbí (myslím tragická romance), takže nad posledním dílem ještě budu uvažovat, jestli to má cenu...
Ale dost mých keců ;), užijte si další kapitolu! vaše m-ruselova
Bella zůstala jen nevěřícně zírat.
"Cože?!" vykřikla, "co to má znamenat?? Co- co po mě chceš?" Daren jen zavrtěl hlavou a pousmál se.
"Nic, jen aby ses jednou provždy rozhodla." Belle se začalo dělat špatně.
"Já nechci," odporovala. "Tebe mám ráda jako bratra, jsi jako má druhá půlka, ale Rodrick.. je pro mě vážně hodně důležitý, miluji ho." Daren zamrkal a pokusil se skrýt nějaký pocit, který mu vyplouval na tvář. Nakonec se mu to povedlo a usmál se.
"Rozhodni se," řekl jen a šťouchl ji do ramene, jak to dělávali když byli malé děti. "A ber v potaz co jsme spolu všechno zažili.."
"Darene!" zvolala Bella a bolestně se od něj odtáhla. Došlo jí, že ji Daren chce jen pro sebe a nepřeje jí lásku, ať už je jakákoli. "Ty... Rodrick ti ještě pomáhal! Umoudřil Kena a Jimyho, aby tě nechali na pokoji a takhle se mu chceš odvděčit?" Belle se hrnuly slzy do očí. Tohle ji moc bolelo.
"Ne! Bell, vzpomeň si na nás dva, copak to chceš ztratit? To přátelství, naše pouto..." Daren horečně mával rukama a podíval se na Bellu, která se pokoušela skrýt proud slz- marně.
"Mám tě tak rád, nechci o tebe přijít," Daren se na ni smutně podíval.
"To já taky, ale jsou tu i jiní lidé, na kterých mi záleží a nechci je ztratit, pochopíš, že to, o co mě žádáš je sobecké?" Bella potřásla hlavou a upřeně se na Darena dívala.
"Já vím, ale já tě o to žádám, do zítra se rozhodni." Daren se pak otočil a zmizel. Bella tam zlstala stát, sama, rozhozená a rozpolcená.

* * *

Bella se usmála, smutně, velmi smutně. Vnímala ho, Rodricka, jeho úsměv a smích... chtěla si ho takhle pamatovat.
Celý včerejšek o tom přemýšlela, snažila se to nějak... vymyslet, ale nešlo to. Dobře věděla, jakou hodnotu pro ni má Daren, věděla, že matka by ji zabila, kdyby mu nedala přednost. Věděla, co se od ní čeká.
"Rodricku," přitiskla se k němu. "já.."
"Nic neříkej," přerušil ji on a usmál se. Belle se chtělo brečet.
"Já.." hlas se jí zadrhnul a ona se od něj odtáhla. Rodrick pochopil, že se něco děje.
"Copak?" zeptal se přívětivě.
"Víš..." Bella nebyla schopná ta slova řict. Opouštím tě.
"Bello, ať se děje cokoli, miluji tě, my to spolu zvládneme." Bellu to trhalo zevnitř, její srdce se lámalo na kusy, ale musela to udělat.
"Rodricku, musíme... musíme... už nemůžeme.." položila mu ruku na tvář a rozplakala se. "Musíme se rozejít," řekla a odvrátila se. Rodrick ztuhl a nechápavě se na ni koukal.
"Proč?" v hlase měl tolik bolesti jako ona.
"On.. Daren, žárlí a má matka... oni všichni, nepřejí nám to," vzlykla Bella.
"A ty se jim podřídíš?" zeptal se Rodrick, v jeho hlase se něco změnilo, náhle tam bylo něco... zuřivého.
"Já musím," odpověděla Bella. Rodrick se ledově zasmál.
"Nic nemusíš, ty chceš, máš Darena radši, já jsem byl jen někdo, kdo ti získal přátele a zázemí v nové škole, nic pro tebe neznamenám." Rodrick o krok ustoupil. "Nikdy jsem pro tebe nic neznamenal." Bella se ho snažila zastavit, ale on pokračoval. "Nemilovala jsi mě, nikdy," jeho tvář pokryla ledová maska, která zakrývala jeho valstní bolest.
"Milovala," zmohla se konečně na odpověď Bella.
"Ale nestačilo to," oponoval Rodrick. Ustoupil od ní a díval se na ni tak... zrazeně.
"Miluji tě, Rodricku, pochop, já... ale už to nejde," Bella se dívala, jak mu na chvíli spadl maska, která odhalila jeho bolest. Po chvíli ji měl ale Rodrick zase zpět.
"Už musím jít, pozdravuj svého milovaného Darena," a odešel. Nechal ji tam stát, ubrečenou a zničenou, ale ona věděla, že si to zaslouží, věděla, že ho zradila a už to nikdy neodčiní.


Druhý den byl víkend, celou sobotu Bella proležela v posteli s hlavou na polštáři, snažila se z hlavy vytěsnit vzpomínky na Rodricka, na jeho oči, úsměv, polibky... snažila se zapomenout, ale nemohla, všude ho viděla.
V koutě svého pokoje jako temný stín, v kuchyni se odrážel jeho obraz od umytého nádobí, když zavřela oči, viděla jeho dokonalou tvář...
V neděli k ní přišel Daren, něco jí nadšeně vyprávěl, jakoby zapoměl jak se pro něj obětovala a žádná slova útěchy se jí ani od něj, jejího nejlepšího přítele nedostalo.
Bella byla uzavřená do sebe, nadávala si za to, co udělala, litovala, brečela... ale nic jí nemohlo pomoci. Rozhodla se tak přece ona sama.
V pondělí šla do školy, ale připadalo jí, jakoby ve vyučování vůbec nebyla. Viděla Rodricka, jak se směje, jak flirtuje se spolužačkami a taky věděla, že to dělá kvůli tomu, aby jí ukázal jak moc to bolí. A bolelo, Bellino jejdiné přání bylo vrátit čas.
"Rodricku, povíš nám něco o lásce?" zeptal se učitel v lieratuře.
"Samozřejmě," Rodrick přikývl a postavil se. "láska bolí, je to hrozná mrcha, umí vás srazit na kolena," Rodrickův pohled se zastavil na Belliné ztrhané tváři, "zničí vás, vpálí z vás duši a až budete jen rozpolcené osoby, pochopíte, že láska vám dává život, ale zároveň vás zabíjí, že je krutá, že neni spravedlivá.." Belle připadalo, jakoby to Rodrick říkal jen jí, cítila tu touhu a zoufalství v jeho hlase a dívala se mu hluboku do jeho očí, které ji propalovaly "je to nekonečný boj a kdo chce lásku mít, musí milovat," Rodrick od Belly odvrátil pohled a nadechl se k poslední větě. "Kdo chce lásku mít, musí o ni bojovat."

Pokračování příště...